CANISTERAPIE

Jde o program, při kterém mají děti či klienti možnost intenzivního kontaktu se psem, jsou odloučeni od každodenního sociálního prostředí a velmi často se jedná o pobyt v přírodě. Pobyty mohou být buď krátkodobé, nebo dlouhodobé. Vzhledem k náročnosti akce a množství účastníků je důležité věnovat velikou pozornost základní pravidlům praktikování canisterapie. (Velemínský a kol., 2007)

„Pobytové akce pořádá např. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Sdružení Fiafa ve Vyškově a dříve také sdružení Filia z Brna“[1] (Velemínský a kol., ZOOTERAPIE ve světle objektivních poznatků, České Budějovice, 2007, str. 100)

Forma návštěvního programu je nejčastější formou v České republice. Canisterapeutický tým dochází pravidelně, jednou za týden, nebo jednou za dva týdny, na předem sjednané místo. Většinou jde o zařízení sociálních služeb nebo školní zařízení. Návštěvní program se v této době aplikuje také ve zdravotnických zařízeních, kde se využívá buď individuální, nebo skupinová forma terapie. Nutné je předem naplánovat program terapie a zařadit do něj vhodné aktivity podle potřeb a možností klienta/ů.

Více terapeutický týmů a více klientů pohromadě. Při skupinové formě canisterapie je důležité zapojení všech klientů do vykonávaných činností se psy. Každý klient má možnost si vybrat psa podle svých preferencí a terapii smí využívat více klientů najednou. Nevýhodou však je ne příliš individuální specifikace a realizování cílů klientů.

Individuální canisterapie je zaměřena především na blízký kontakt terapeutického týmu s klientem. Tým pracuje podle individuálních potřeb a možností klienta, klient je v častějším kontaktu se psem a terapii mnohem méně narušuje vliv okolního prostředí. Samozřejmě nevýhodou je časová náročnost při uspokojování více klientů.