Jdi na obsah Jdi na menu
 


Canisterapie

Příspěvky

Přehled o canisterapii

31. 3. 2020

Původ slova canisterapie: canis (latinsky pes) a terapie (léčba, řeckého původu). Název, který měl původně sloužit pouze jen jako dočasný, se uchytil nejen v ČR, ale také v zahraničí. Jako první termín vyslovila paní Jiřina Lacinová už v roce 1993 a spolu se sdružení Filia se tak stala průkopníkem a osvětovým pracovníkem v tomto oboru. (Velemínský, 2007) (http://www.canisterapeuti.cz/index.php/o-canisterapii/23-historie-canisterapie)

„MUDR. Lenka Galajdová, členka britské královské společnosti, definuje roku 1999 canisterapii jako způsob terapie, který využívá pozitivní působení psa na zdraví člověka, přičemž slovo zdraví je podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody.“ [1](Velemínský a kol., ZOOTERAPIE ve světle objektivních poznatků, České Budějovice, 2007, str. 60)

Tato terapie je tedy založena na kontaktu a vzájemném pozitivním vnímáním psa a člověka sebe navzájem. Přítomnost psa v terapii vyvolává ve většině případů u klienta pocit jistoty a bezpečí, což napomáhá k rozvoji jeho motoriky, ke komunikaci, k orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci v konkrétní léčbě a zlepšuje porozumění s lidmi v jeho okolí. Prostřednictvím canisterapie dochází k nácviku koncentrace a zvýšení pozornosti, k rozvoji sociálního vnímání, ke zlepšení kvality života a v některých případech i ke snížení agresivity klienta. (Galajdová, 1999)

Canisterapie může být podpůrnou psychoterapeutickou metodou při práci:

  • v ústavním zařízení pro děti,
  • u seniorů žijících v domově důchodců,
  • v dětské psychiatrii,
  • u osob s autismem, s hyperkinetickým syndromem,
  • u osob trpících epilepsií,
  • u osob s mentálním, tělesným postižením nebo smyslovým postižením,
  • u osob s vícečetným, kombinovaným postižením. (Velemínský, 2007)

Pes je při canisterapii využíván jako koterapeut, je tedy prostředníkem, spoluterapeutem a člověk terapeutem (Neradžič, 2003)

 

[1] VELEMÍNSKÝ, Miloš. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-109-61