Canisterapie
Příspěvky
Přehled o canisterapii
31. 3. 2020
Původ slova canisterapie: canis (latinsky pes) a terapie (léčba, řeckého původu). Název, který měl původně sloužit pouze jen jako dočasný, se uchytil nejen v ČR, ale také v zahraničí. Jako první termín vyslovila paní Jiřina Lacinová už v roce 1993 a spolu se sdružení Filia se tak stala průkopníkem a osvětovým pracovníkem v tomto oboru. (Velemínský, 2007) (http://www.canisterapeuti.cz/index.php/o-canisterapii/23-historie-canisterapie)
„MUDR. Lenka Galajdová, členka britské královské společnosti, definuje roku 1999 canisterapii jako způsob terapie, který využívá pozitivní působení psa na zdraví člověka, přičemž slovo zdraví je podle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody.“ [1](Velemínský a kol., ZOOTERAPIE ve světle objektivních poznatků, České Budějovice, 2007, str. 60)
Canisterapie může být podpůrnou psychoterapeutickou metodou při práci:
- v ústavním zařízení pro děti,
- u seniorů žijících v domově důchodců,
- v dětské psychiatrii,
- u osob s autismem, s hyperkinetickým syndromem,
- u osob trpících epilepsií,
- u osob s mentálním, tělesným postižením nebo smyslovým postižením,
- u osob s vícečetným, kombinovaným postižením. (Velemínský, 2007)
[1] VELEMÍNSKÝ, Miloš. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. ISBN 978-80-7322-109-61